Nebyl případ, že bych se s některým žákem nesnášel

Vladimír Švarc ve třídě. Foto: V. Cekota

V anketě Zlatý Ámos byl osmatřicetiletý Vladimír Švarc vyhodnocen letos na jaře jako nejoblíbenější učitel ve Zlínském kraji. Dostal se až mezi šest finalistů. A získal nejvíc hlasů v anketě Ámos Sympaťák na webu ČT :D. Pedagogická práce ho baví, i když jeho magisterským studijním oborem na Palackého univerzitě byla historie, a ne učitelství.

Nejdříve něco o vás. Představíte se čtenářům?

Pocházím z obce Ruprechtov na Vyškovsku. Vystudoval jsem historii na Filozofické fakultě v Olomouci, a aniž bych tušil, že to někdy budu potřebovat, udělal jsem si i pedagogické minimum. Historie byla moje láska a jasné zaměření. Jsem věřící. Těsně před ukončením studia za mnou přišel náš pan farář a nabídl mi, abych šel pracovat do Arcidiecézního centra života mládeže, které funguje v Rajnochovicích. Lákalo mě být s lidmi a dělat něco pro ně cokoliv smysluplného, a tak jsem zde začal pracovat jako pastorační asistent. Asi po půl roce jsem navázal spolupráci s místní základní školou, kde mi pan ředitel nabídl učit. Nejdříve náboženství, ale potom také dějepis a postupně se k tomu přidaly i mé oblíbené okruhy zájmu – zeměpis, tělocvik. Tak jsem se dostal ke kantořině. Kantořina pro mě není práce, ale radost. Dálkově jsem si ještě rozšířil vzdělání o bakalářský obor religionistika na Masarykově univerzitě v Brně a o bakalářský obor teologické nauky na Cyrilometodějské fakultě UP v Olomouci. Nyní jsem třídním učitelem v 9. třídě v Rajnochovicích, ale působím ve škole jenom dva dny v týdnu. Zastávám totiž od letošního jara ještě povolání výkonného ředitele zlínského nadačního fondu Credo CZ, kde je také spousta potřebné práce. Bydlím v Rajnochovicích, které mi přirostly k srdci, občas ale dojíždím za rodinou do Ruprechtova, kde mám dílničku, ve kterém vyřezávám. Zatím jsem svobodný, avšak poznal jsem už jednu milou děvčici z Valašska, se kterou bych rád směřoval do stavu manželského.

Nejoblíbenější učitel Vladimír Švarc se svou třídou v Rajnochovicích. Foto: Vojtěch Cekota

Jak to přišlo, že jste se stal Zlatým Ámosem Zlínského kraje a jedním z nejoblíbenějších učitelů v celé republice? Tvrdě jste na tom pracoval, nebo je to člověku dáno shůry?

Obecně si myslím, že jakási esence kantořiny v člověku musí být, že se to nedá naučit. Člověk může studovat, může zvládat metodiku, ale pokud nemá nějakou přidanou hodnotu už ve svých genech, tak se sice může stát učitelem, ale má to těžší. Jestli jsem já těmito geny náležitě vybaven, to by asi měli posoudit jiní. I když vzpomínám na učitele, kteří byli spojeni s mým vzděláváním, tak mezi nimi jasně vystupují ti, kteří byli učiteli tělem a duší. Kantořina je nejen o probírané látce, ale o životě. I zde v Rajnochovicích se s kolegy ve škole snažíme pomáhat dětem k tomu, aby si osvojily umění žít.

Máte pozitivní přístup, jako by při vzdělávání dětí ani nebyly problémy. Ale nejsou mezi žáky tu a tam i skuteční darebáci a grázlové, se kterými nikdo nic kloudného nesvede? V médiích se někdy objevují stížnosti na dnešní mládež, ztrátu autority a úpadek morálky.

U žádného ze svých žáků jsem nikdy necítil, že bychom si nerozuměli, a nebyl případ, že bych se s některým žákem nesnášel. Ano, cesty k některým individualitám byly někdy komplikované, ale vždycky se způsob našel. Mám zásadu, že každého je třeba přijímat s otevřeným srdcem. Vždycky jsme našli společnou řeč. Zjistil jsem, že je důležité brát věci s humorem. Tehdy i ti největší tvrďáci roztají. Nezažil jsem ve třídě situaci, že bych musel děti překřikovat. Připouštím, že jiná atmosféra může být v jiném prostředí, že mohou být odlišné podmínky například v městské škole nebo při jiném sociálním složení žáků. Zde v Rajnochovicích máme malou školu a mezi lidmi je cítit i křesťanská víra, která pozitivně utváří jejich osobnosti a podporuje mezi nimi vzájemné porozumění.

Může nejoblíbenější učitel nechat někdy nějakého žáka propadnout?

Stalo se mi to asi dvakrát, kdy jsem musel dát ve svém předmětu na pololetní vysvědčení nedostatečnou. Učitel musí být i spravedlivý. Mám heslo Škola hrou, ovšem s patřičnými nároky.

Jak se vaší školy v Rajnochovicích dotkla koronakrize v druhém pololetí minulého školního roku?

Klasická výuka od poloviny března neprobíhala. Najeli jsme na online distanční výuku. Zřídily se třídní messengery, probíhaly videokonference, hlavně ve stěžejních předmětech, jako je matematika, čeština, cizí jazyk. Pro děti to byl zpočátku náraz. Já jsem ve svých předmětech točil na youtube pro děti i jejich rodiče trochu odlehčená historická videa s hlavní postavou Jožky Mazáče. Žáci měli za úkol přijít na to, co je v těchto příbězích špatně. V situaci zavřených škol se nám online výuka osvědčila, ale je jasné, že není nad prezenční výuku. Ne všichni žáci jsou dostatečně odpovědní, ne všichni rodiče na ně mají čas dohlédnout. Vysvětlení látky nikdy nebude na dálku takové, jako když jsme spolu pět dní v týdnu a pět až sedm hodin denně. Nicméně žádná dramatická mezera ve vzdělávání dětí kvůli koronaviru nevznikla. Teď už zase pracujeme téměř ve stejném stylu jako před koronou.

Vojtěch Cekota, Okno do kraje, září 2020

Stručná pravidla ankety Zlatý Ámos

  1. Svou oblíbenou učitelku / svého oblíbeného učitele mohou navrhovat žáci základních, středních a uměleckých škol.
  2. Přihláška se podává elektronicky i písemně do 31. 12. a musí obsahovat:
    • stručnou charakteristiku kandidáta, jeho fotografii
    • popis jedné příhody prožité s kandidátem
    • podpisy 100 osob, které s návrhem souhlasí (na malých školách stačí 50)
    • podpis navrženého kandidáta
    • kontakt na navrhovatele
  3. Všichni přihlášení kandidáti postupují do regionálních kol. V krajích, kde jsou více než tři nominovaní, volí porota na regionálních kolech Krajské Ámose. Z regionálních kol postoupí na základě hodnocení poroty maximálně šestnáct kandidátů do semifinále a ze semifinále maximálně šest kandidátů do finále.

Ve školním roce 2019/2020 probíhal již 27. ročník ankety.