Plně si uvědomuji, jak je v mé pozici troufalé a snad i marné polemizovat s profesorem páterem Tomášem Halíkem. Jeho autorita ve společnosti je hodně vysoká. Ale přesto. V jeho komentáři Nenasytní lékaři v posledním vydání Katolického týdeníku (č. 07/2011, příloha Perspektivy) mne něco zamrzelo.
„Jestliže hodinová mzda lékaře (ale třeba i vysokoškolského učitele, neřkuli kněze) je o hodně menší než hodinová mzda instalatéra, je jistě něco v nepořádku a stát tím dává najevo, jak si váží vzdělaných lidí…,“ napsal Tomáš Halík. Už několik dnů předtím se veřejně postavil za protestní akci skupiny nemocničních lékařů Děkujeme, odcházíme, jejímž cílem je především markantní zvýšení lékařských platů vysoko nad úroveň průměrné mzdy, navíc ještě v době, kdy nemalé části zaměstnanců mzdy naopak klesají.
Tomáš Halík zdůvodňuje oprávněnost požadavků lékařů mimo jiné právě citovaným tvrzením o hodinové mzdě instalatéra. Cítím v tom však určitý despekt k profesi řemeslníka, který lidem a firmám montuje sanitární zařízení či rozvody ústředního topení. Vypadá to, jako by byl profesor Halík přesvědčen, že takový rukama pracující člověk by si měl vydělat mnohem méně, než jak si podle něj nyní vydělává. Je to přece „jen“ nevzdělaný instalatér a stát by si měl vážit vzdělaných lidí.
Ale nevysvětluje proč. Protože takový už je ten kapitalistický svět? Protože ti silní vždycky nějak zneužívali slabé?
Ano, lékaři většinou zachraňují zdraví a prodlužují životy. A víc roků chodili do školy. Ale i instalatér dělá lidem službu, které je nezbytně zapotřebí. I lékaři v nemocnici potřebují rozvody vody a fungující kanalizaci. A když se něco pokazí, zavolají si instalatéra, aby se hrabal ve výkalech v ucpaném odpadu. A ani práce instalatéra není bez odpovědnosti. Co když něco zanedbá a vodovodní rozvod praskne a voda zaplaví nemocniční sály s technikou za desítky milionů korun? Potom bude instalatér hnán k zodpovědnosti a bude platit škodu až do konce svého života.
A pokud jde o délku studia, zatímco lékař ještě navštěvoval fakultu, stejně starý instalatér už pravděpodobně tvrdě pracoval rukama a leckdy určitě i v potu tváře dobýval svůj chléb. Vytvářel hodnoty, zisk, odváděl státu daně, osm hodin denně poslouchal svého zaměstnavatele a dobrovolně se na celou pracovní dobu vzdával části své svobody. Měl za rok jen pár týdnů dovolené. Třeba by také dokázal vystudovat vysokou školu, kdyby měl rodiče, kteří by mu náklady na studium mohli po nejméně pět roků hradit. Anebo prostě už od Pána Boha dostal do vínku méně intelektuálních schopností a studium by nezvládl. Je přece známo, že inteligence není dána všem stejně. Za to má být celoživotně potrestán nízkou mzdou?
Možná že v okolí Tomáše Halíka uprostřed Prahy opravdu pracují instalatéři, kteří mají mzdu vyšší než lékaři. To by ale bylo možné nejspíš jen tím, že je jich zoufale málo a že většina jejich vrstevníků vystudovala nejrůznější obory na vysokých školách a manuální prací se živit nechtějí. Potom tedy zlatý instalatér, když nějakého skutečně zručného seženete! Já ale znám ze svého okolí mnoho profesí, ve kterých lidé tvrdě pracují a dostávají na konci měsíce maximálně nějakých dvanáct patnáct tisíc korun. Pracují třeba u stroje v továrně, muž i žena, a když dají dohromady výplaty, jsou při několika vyživovaných dětech někde slabě nad hranicí životního minima, občas i pod ní. Myslím, že dvě třetiny pracujících v této zemi vůbec nedosahují ani takzvané průměrné mzdy.
Nesouhlasím s dělením lidské společnosti na méněcenné instalatéry, tesaře, popeláře, kopáče, stavební dělníky, rolníky, prodavačky v Kauflandu, hajzlbáby či řidiče trolejbusů na jedné straně a na lékaře a jiné vzdělance, kterých by si (na rozdíl od těch prvních?) měl stát vážit. Chápu Kristovo učení tak, že máme být všichni navzájem bratry a sestrami a že ten, kdo má dvě košile, by měl dát jednu tomu, kdo nemá žádnou. Všichni pracující poskytují svůj čas a svou energii ve prospěch nějaké činnosti, kterou lidská společnost pro svou existenci potřebuje. A ti chytří a vzdělaní by neměli zneužívat svou inteligenci k tomu, aby si přisvojovali větší část bohatství této planety na úkor těch, kteří podobné schopnosti od Hospodina nedostali nebo v jejichž životech se podobné šance nikdy nevyskytly. Bez takové vzájemné solidarity mezi profesemi se společnost postupně rozpadá.
VOJTĚCH CEKOTA, 14. 2. 2011