Jak se orientovat v záplavě informací a nepodlehnout propagandě? Kniha Viktora Farkase Lži za války a v míru nabízí pohled do zákulisí tvorby veřejného mínění, a především do zákulisí mediální a politické manipulace. Autor na desítkách konkrétních příkladů nechává nahlédnout do karet nejrůznějších manipulátorů a dezinformátorů, jejichž jediným cílem je, abychom si mysleli přesně to, co si přejí jejich klienti a řad politiků a byznysmenů. Jde o pomůcku, jak nebýt v těchto kampaních pouhou loutkou, ale rovnocenným protihráčem těm, kteří se snaží manipulovat naším smýšlením.
FARKAS, Viktor. Lži za války a v míru: tajná moc tvůrců veřejného mínění. Tajný archiv. Praha: Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1357-X.
…když si něco přečteme nebo uvidíme v televizi, neznamená to ještě, že to musí být pravda, nebo že má cenu o tom vůbec vědět. Pokud jsme si vědomi toho, že je nám z velké části předkládána skutečnost selektovaná, plná nepasterizované, neredigované, nezpracované a nekonečné surovosti, která nás má připravit pro další každodenní vymývání mozku, už jsme získali hodně.
Zapnutí televizoru a rozhlasového přijímače nebo každodenní nekritický konzum masových publikací, tyto aktivity umožňují prakticky každému vytvářet přes populární média veřejné mínění, umožňují přístup k našemu rozumu. Vyplatí se vám, milá čtenářko, milý čtenáři, ohlídat si svůj rozum, nedovolit každému, aby vstoupil. Vy a vaše rodina v žádném případě nemusíte brát doslova nevzdělané, amorální, falešné, nekultivované a beznadějné hlouposti, které vám předkládají z velké části mediální flašinety, nemusíte jim věřit jako evangeliu.
Od spousty novinářů, publicistů a dalších lidí, které ani velké nepříjemnosti neodradí od toho, aby nám otevírali oči, se můžeme naučit, že naše domnělé jistoty nejsou dost často realita, nýbrž mediálně zprostředkovaná pseudoskutečnost – a že my sami jsme se v této skořápce umělého vnímání světa stali dobrovolnými zajatci. Ale vždyť přece může vybuchnout, budeme-li nedůvěřiví k tomu, co je oficiálně zveřejňováno, a také k „obecně známým“ pravdám, a budeme-li důsledně zjišťovat, jaké je pozadí toho, o čem se nemluví, ačkoli by se mluvit mělo. Kritikové propagují vlastní tvorbu mínění jako prostředek proti manipulacím, infekcím propagandy a proti postupnému ohlupování. Informace z internetu, konzumované s doporučenou opatrností, mohou být při tom nápomocny.