Při mši svaté a u výročního ohně v Měsíčním údolí u Návojné se v pátek večer 31. července 2020 sešlo deset z účastníků tábora zlínských skautů z 6. střediska Junáka z roku 1970.
Většina z nás se prodrala vysokou trávou od srubů na začátku Měsíčního údolí až do prostoru, kde před padesáti lety stály naše stany, žirafa, hangár, táborová kuchyně a jídelna. Nezbylo z nich nic. Za kuchyní jsme zašli do lesa, přešli potok, ve kterém jsme se kdysi umývali, a vystoupili ke studánce, z níž bral skautský tábor pitnou vodu. Od studánky je stále krásný výhled na boční hřeben Bílých Karpat s Královcem.
Kromě původních táborníků z roku 1970 přijel na tábořiště také kněz Petr Káňa ml., syn táborníka z časů před padesáti lety, aby nám odsloužil na polním obětním stole u nového srubu na okraji Měsíčního údolí děkovnou mši svatou. Obnovili jsme na jejím konci svůj skautský slib. Modlili jsme se i za ty, kteří již odešli na věčnost, i za ostatní, kterým letos cesta na tábořiště ze zdravotních i různých jiných důvodů nevyšla.
Na památné místo v bělokarpatském údolí nad Návojnou letos přijel také současný vedoucí 6. skautského střediska ze Zlína Leoš Hrdlička ještě s dalším zástupcem střediska Vojtou Jurákem. Po skončení mše svaté složil Mirek Kašný, vlče z roku 1970, před nynějším vedoucím 6. střediska skautský slib. Získal hnědý skautský šátek a slibový odznak. Mše svaté se zúčastnili také tři bratři zemřelého Šedého vlka, bývalého skautského vůdce z Návojné a otce skauta Petra Káni.
Dívali jsme se do plamenů ohně a vzpomínali na uplynulá léta, která nám Bůh dal prožít. Jistě byla v našich životech ovlivněna i tím, co jsme prožili a co jsme slavnostně slibovali v krátkém čase skautování na konci šedesátých let. Potom se ještě naše oči na chvíli obrátily k potemnělému nebi a pozorovali jsme souhvězdí jako kdysi při nočních hlídkách na táboře. Po skautsku jsme si potřásli levicemi a vyslovili přání sejít se zde znovu, jak Bůh a komu Bůh dá, za pět let.
Vojtěch Cekota, Život farností 30. srpna 2020