Na několika místech internetu na mne v posledních dnech vyskočily články se srdceryvným příběhem ekonoma Lukáše Kovandy, který se rozhodl cestovat vlakem ČD z Olomoucka do Prahy. Cestoval v době dopravní špičky na konci prodlouženého víkendu a spoj, který si vybral, byl zaplněn cestujícími natolik, že mnozí museli stát či sedět na podlaze v uličkách. Zřejmě i ve vagonu první třídy.
Autor článku na serveru iDnes (osv) píše, že „Kovandu překvapilo to, že v první třídě, do které měl zaplacený lístek, narazil na mnoho cestujících třídy druhé. Ti kromě sedaček posedávali i na zemi v uličce. Za mnohem nižší cenu si tak mohli užívat stejného „luxusu“, jako on s lístkem do první třídy“. A hned následuje přímočaré vysvětlení: „Podle Kovandy může za přeplnění vlaků státně dotované jízdné. Ten pocit… že člověk z daní přispívá na to, aby si nesedl ani v 1. třídě. Vlastně to není jen pocit, to je realita dotačního populismu.“
Z článku jsme se už bohužel nedozvěděli, jestli pan Kovanda také seděl na podlaze, ani to, jestli si kromě jízdenky opatřil rezervaci. Z kontextu nepřímo vyplývá, že ekonom Kovanda na sedadle první třídy seděl. Nelíbilo se mu však asi, že vagon první třídy není zcela prázdný nebo poloprázdný.
Ještě dál než iDnes zašli ve svém dramatizování situace na serveru TN.CZ. Hned v titulku článku na stejné téma bombasticky prohlašovali, že „Cestující první třídy byli v šoku! Ve vlaku si neměli ani kam sednout“. I když si Kovanda podle TN.CZ zaplatil první třídu, nebylo si kam sednout a lidé (Kovanda také? – o tom se mlčí) posedávali i na zemi. Ani v tomto médiu nechybí Kovandovo vyjádření o „dotačním populismu“.
Útoků na slevy jízdného pro studenty a důchodce je slyšet celá řada. Jak si to stát (Babiš) může dovolit dotovat veřejnou dopravu? Jak to, že vlaky nejezdí poloprázdné a hromadná doprava je pro některé skupiny obyvatelstva přístupnější a využívanější?
Zapomíná se na to, že stát dotuje celou řadu věcí. Když pan Kovanda nebo jiní kritici veřejné dopravy pojedou autem po dálnici, také hojně využívají státních dotací. Z peněz daňových poplatníků se přispívá na dálnice, které zdaleka nemusí sloužit všem. A má se za to, že v přepočtu na jednoho cestujícího je hromadná doprava výrazně ekologičtější. Buďme rádi, jestli je výsledkem slev pro studenty a důchodce příliv cestujících do prostředků veřejné dopravy. Tržní mechanismy nepochybně povedou při zvýšeném množství cestujících k tomu, že se zvýší i přepravní kapacita vlaků a autobusů a četnost spojů. Třeba potom těch dálnic ani nebudeme potřebovat tolik, když budou lidé více jezdit vlakem, a nakonec na levnějším jízdném vyděláme všichni. Možná jen by se nějaká sleva z ekonomického jízdného mohla poskytnout i ostatním skupinám obyvatelstva, aby i lidé v produktivním věku nechávali častěji auto doma.
Protože jezdím vlaky poměrně často (a rád!), měl bych pro pana Kovandu i jedno praktické doporučení. Je lépe si koupit jízdenku jen do druhé třídy a z ušetřených peněz si přikoupit místenku. Bude mít jistotu, že bude sedět (na sedadle, které se od místa v první třídě zase až tak moc neliší).
(vc)