Nový zlínský farář P. Kamil Obr měl za sebou první tři týdny působení ve Zlíně, když jsme jej poprosili o rozhovor pro Život farností.
U kněží ve funkci faráře už se příliš nepředpokládá, že by měli střídat farnosti. Jak vnímáte své přeložení z Rožnova pod Radhoštěm do Zlína?
Čekal jsem i v Rožnově, že budu opět přeložen, ale ne tak brzy. Působil jsem v Rožnově sedm let a myslel jsem si, že tam jako farář a děkan zůstanu ještě nejméně dalších deset let. Ale záleží na biskupovi. Jemu jsme jako kněží slibovali poslušnost. Je na biskupovi, aby řídil diecézi jako celek, právě i skrze přesuny duchovních. Podřizuji se rozhodnutí biskupa, i když nemohu říct, že je to pro mě jednoduché přejít do nové farnosti a opustit to, co se na předchozím působišti začalo slibně rozvíjet.
Kdy jste se dozvěděl, že půjdete do Zlína?
Na konci dubna ve Svaté zemi, těsně před mší svatou ve večeřadle. Bylo mi řečeno, abych se po návratu z pouti dostavil k biskupovi. A už jsem nějak tušil, o co půjde.
Říká se, že každá farnost je trochu jiná. Jak na vás po zkušenostech z Rožnova a předtím z Rajnochovic, Oseka nad Bečvou nebo i z rodné farnosti v Prostějově působí Zlín?
Co člověku padne do očí asi jako první, jsou počty lidí. I když jsou prázdniny, tak je zde dost vysoká účast lidí na bohoslužbách, a především hodně lidí přichází ke svátosti smíření.
Jaký styl práce u vás mohou farníci očekávat? I kněží jsou originální a každý z nich má k nějaké formě působení blíž a nějaká mu může být vzdálenější…
Pracoval jsem mnoho let v Rajnochovicích s dětmi a mládeží. Měl jsem na starosti pastoraci diecézní mládeže. Ale můj kněžský život se posunuje dál a dalo by se to shrnout do slova: evangelizace. Být svědky Kristu. A to proniká všechny skupiny, od nejmenších až po ty nejstarší. Je důležité vnímat, že máme být solí země a světlem světa. Na to se můžete těšit.
I když je farnost živá, tak si musíme připustit, že většina obyvatel Zlína pořád ještě do kostela běžně nezajde. Obrátí se město?
Když jsem nastupoval do Rožnova, měl jsem plán, že s určitou nadsázkou obrátím celé město. Ale musíme to nést v srdci, že farnost, to není jen těch několik stovek lidí v kostele, ale že farnost tvoří opravdu třeba celé toto město. Je třeba vycházet nejen k těm, kteří se profilují jako aktivní křesťané, ale i k těm, kteří jsou vzdálenější, a také k těm, jak říká papež František, kteří jsou úplně na okraji. To je velká výzva.
Bude ještě více různých akcí ve farnosti, než tomu bylo dosud?
Nemám zatím úplný přehled o všech aktivitách ve farnosti, teprve do věcí pronikám. Ale řekl bych, že křesťanský život není o akcích, ale o intenzitě života s Bohem. Rád bych, aby se akce zintenzivnily a prohloubily, aby se zapustily hlubší kořeny. Za důležité považuji probudit v lidech touhu se setkávat a společně kráčet za Pánem. Objevovat, že je to úžasné být s ním nebo mít jej uprostřed sebe. Mám zkušenost z minulé farnosti, že život ve společenstvích dává vyrůst touze sloužit farnosti jako celku, a to i v širším významu farnosti jako města.
Je třeba něco dělat pro další probouzení farnosti? Nebyl na tom Zlín docela dobře už nyní?
Nevím zatím detailně, jak moc byla zlínská farnost probuzená. Nevěřím, že by byla probuzená natolik, aby to Pánu Bohu a mně stačilo. Určitě ještě nejsme u stropu, že bychom nemohli jít výš. Je potřeba se zaměřit na dva vztahy – vztah k Bohu a vztah k lidem. Vertikála a horizontála. Protínají se jako kříž a patří k sobě.
Jmenujete si novou pastorační radu, nebo budete pracovat s tou dosavadní?
Členové pastorační rady a ekonomické rady farnosti byli zvoleni na čtyři roky relativně nedávno a budou v těchto poradních orgánech normálně dál pracovat. Neplánuji žádné změny. Existenci obou rad vidím jako zásadní, zvlášť pro tak velkou farnost, jako je zlínská. Kněz nemůže zvládnout všechny úkoly bez spolupracovníků. Mezi ty nejbližší vždycky patřili v mých předchozích farnostech členové pastorační a ekonomické rady.
Co očekáváte od farníků?Rád bych je viděl jako opravdové bratry a sestry, jako spolupracovníky. Farníci by měli být ochotni nechat se vést, ale zároveň by ani neměli být slepými ovcemi. Měli by být schopni převzít odpovědnost v prostředí, ve kterém jsou.
Chcete ještě něco dodat?
Prosím farníky o trpělivost. Věci lidské i Boží rostou postupně a lidé by měli být tolerantní. I v osobě faráře přichází jen člověk, ne Bůh. Mám také své chyby a nedostatky a budu vděčný za všechny inspirativní podněty.
Vojtěch Cekota, Život farností 29. 7. 2018