Rozhovor se zlínským kaplanem P. Michalem Zahálkou před jeho přeložením na začátku července 2018 z farnosti sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně do farnosti Šumperk.
Otče Michale, máte za sebou dvouleté působení ve zlínské farnosti sv. Filipa a Jakuba. Pocházíte z malé obce Jednov na Drahanské vrchovině, jako jáhen jste působil na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, potom jako kněz tři roky ve Vyškově. Můžete srovnávat. Jak je na tom zlínská farnost?
Rozdíly jsou velké, každá farnost je jiná. Záleží na tom, čím si která farnost prošla ve své minulosti. Ale je těžko srovnávat pomeranče a mandarinky. Vyškov bylo hodně vojenské město. Rodná farnost – to je poslední malá česká vesnice na okraji bývalých Sudet. Už v sousední vesnici probíhal po válce odsun německého obyvatelstva. Ve Zlíně jsou farníci většinou velmi srdeční, milí, znají se, mluví o sobě. Řekl bych, že ve Zlíně přetrvávají mezi lidmi ještě tyto dobré vlastnosti vesnice, ačkoli k nim už přibyly i vlastnosti města. Ve zlínské farnosti jsem se setkal s velkým rozsahem aktivit a činností. Byl jsem zde rád.
Když jste se rozhodl stát knězem, vytvořil jste si určitě nějakou představu o svém budoucím působení. Je skutečný život kněze takový, jak jste očekával?
Skutečnost mne během pěti let kněžství překvapovala a zřejmě bude dál překvapovat. Duch svatý vane, jak chce. Žasnu nad Boží velkorysostí, když vidím, jak se na mnohých místech, kde se rozmnožil hřích, rozmnožila Boží milost. Prožívám velké radosti, když například někdo přijde po mnohaleté přestávce ke zpovědi a vrací se do společenství církve. Jsou ale i zklamání, když vidím, že někteří lidé víru odhazují a jdou si svou vlastní cestou bez Boha.
Kněží jsou různí. Někdo je výborný kazatel, jiný je skvělým zpovědníkem, další miluje kontemplaci nebo je třeba šikovný při opravování kostelů… Která stránka kněžského působení je blízká vám?
Být s lidmi. Byl jsem rád, když jsem mohl být ve společenství, připravovat někoho na křest, sloužit mši svatou pro maminky s malými dětmi, rád pracuji s mládeží nebo jezdím na letní tábory. Mám kromě toho blízko k profesím, které se ve zvýšené míře setkávají s lidským neštěstím a utrpením, například k hasičům. Věnoval jsem se tomu i ve své diplomové práci.
Co byste řekl zlínským farníkům na rozloučenou před svým odchodem na nové působiště v Šumperku?
Lze to shrnout do jedné věty: Stále hledejte Krista. V tom, co je těžké, ale i v tom, co je pěkné. A usmívejte se. Jak se říká, úsměv je levnější než elektrika, a dává více světla. Prožívejte radost z Krista.
Vojtěch Cekota – Život farností 1. 7. 2018