Katolickou mši dusí mnohomluvnost. Dochází k tomu, že se přestává důvěřovat samotnému ritu. Odtud plyne tendence celebrantů vysvětlovat, ba legitimizovat či přímo omlouvat obřady slovem. Chybí víra v účinnost rituálního úkonu jako takového. – Komentář Milana Glasera z Vatikánského rozhlasu.
Liturgická reforma z konce šedesátých let – vysvětluje dále Martinelli – se zaměřila téměř výlučně na verbální stránku ritu, tedy na to, co se týká slov, textů, překladů a sdělnost jazykových zkratek. Jednostranné zaměření na „srozumitelnost“ však neučinilo liturgii srozumitelnou, nýbrž ji ochudilo. Nynější ritus se vyznačuje racionalistickým důrazem, což se projevuje mnohomluvností, fonetickou převahou. Stále větší důležitost mají slova: úvody, promluvy, pobídky a dialogy, zatímco smysl činů, gest a pohybů je redukován.
Na liturgické téma se zamýšlel 27. 8. 2017 Milan Glaser ve vysílání Vatikánského rozhlasu ZDE.
Na podobné téma mnohomluvnosti v církvi viz též vlastní komentář z 21. 3. 2013 zde.