O možných důsledcích a výhodách případného zkrácení pracovní doby, respektive zavedení čtyřdenního pracovního týdne, uvažuje Jiří Jírovec v článku „Čtyřdenní pracovní týden jako způsob přerozdělování“ na serveru Britské listy.
Zabýval jsem se tímto tématem ve své úvaze „Zkraťme pracovní dobu a mzdy, ať je práce pro všechny!“ z konce roku 2011. Považuji proto článek v Britských listech za možné pokračování v diskuzi.
Článek v Britských listech je dostupný ZDE.
Ke svému názoru, starému něco přes dva roky, dnes celkem nemám dodat co nového. Snad jen osobnost nového papeže Františka více akcentuje naši starost o chudobné lidi a dává větší oprávnění zabývat se těmito myšlenkami i na půdě katolické církve.
Jestliže práce není pro všechny a statisíce lidí jsou bez zaměstnání a bez přiměřeného příjmu, je namístě se zamýšlet nad tím, jestli je můžeme vylučovat z participace na současné hospodářské úrovni společnosti, nebo jestli bychom se s nimi neměli o existující práci rozdělit. Protože v situaci, kdy je mnohem méně pracovních míst než zájemců o práci, můžete získat zaměstnání jen tak, že nepřímo připravíte o práci někoho jiného. A že na okraji společnosti nebo doslova v bídě zůstanou lidé, kteří v nelítostném konkurenčním boji o pracovní místa i z různých naprosto objektivních důvodů neuspějí. Proč by cestou k nápravě nemohlo být právě všeobecné zkrácení pracovní doby, když je práce málo? Ano, i za cenu nižších příjmů pro ty, kteří nyní zaměstnání mají.
(vc) – 2. 2. 2014