Po skončení bohoslužby o slavnosti Matky Boží Panny Marie 1. ledna přešel kněz k zadnímu vchodu do kostela a podával všem odcházejícím farníkům ruku. Druhý kněz podobně obsadil i boční vchod. Utvořila se řada. Ale kdo spěchal, mohl se do určité míry prodrat za zády čekajících a zástup obejít.
Měli jsme později na toto téma debatu u svátečního oběda. Někdo chválil kněze za jejich srdečný přístup k lidem. Podání ruky s krátkým úsměvem považovali někteří za výmluvné gesto přátelství a za výraz osobního přání všeho dobrého, za prodloužení liturgického požehnání do mezilidského vztahu. Někdo naopak namítal, že je to protestantský zvyk, zdržování na cestě k zastávce trolejbusu (další spoj jede až za dvacet minut!) a že bychom si měli raději hledět starších osvědčených praktik, kdy se katoličtí kněží k věřícím takto běžně nepřibližovali. Začíná to prý podáváním rukou a končí to občas až svatbou kněze a jeho odchodem z duchovní služby.
Co vy na to? Můžete se vyjádřit v připojené anketě nebo v diskuzi pod článkem.
(vc) – 1. 1. 2014