Máte pocit, že jste už poznali všechny cyklotrasy v širokém okolí Zlína? Potom možná přišel čas, abyste vyrazili s kolem někam dál. Atraktivní zážitky vám může nabídnout například krajina dříve nepřístupného pohraničního pásma Českého lesa. Zkuste si na kole projet například 130kilometrovou trasu po lesních silničkách bývalé Pohraniční stráže z Chebu do Poběžovic.
Za 400 korun se při použití kilometrické banky dostanete vlakem ze Zlína až do Chebu, o víkendu s jízdenkou SONE+ mohou jet dokonce dva dospělí (+ až 3 děti) stejnou trasu jen za 550 korun. Kolo vám dráhy přepraví v zavazadlových vozech se službou úschova během přepravy za jednodenní doklad v ceně 60 Kč. Potom už jen zbývá připevnit si na chebském nádraží zavazadlo pořádně na nosič kola a rozjet se po cyklostezce a současně červené turistické značce jižním směrem. Už kousek za městem uvidíte v dálce zalesněný kopec s věží na vrcholu. To je vrchol Dyleň (940 m), nejvyšší bod celé cyklotúry. Měli byste na něj dorazit ještě během prvního dne výletu.
První zastávku můžete udělat v zadní části vodní nádrže Jesenice v osadě Malá Všeboř. Tam ještě dojedete celkem po rovině. Bude-li teplé počasí, můžete se v přehradě vykoupat. V každém případě si můžete vyfotografovat zajímavou technickou památku – zpola zatopený ocelový silniční most. Přehrada Jesenice byla postavena v letech 1957 – 1961. Zatopená plocha nádrže činí 760 ha, maximální objem 60 milionů metrů krychlových. Součástí vodního díla je malá vodní elektrárna o výkonu 300 kW.
Od přehrady se kousek vrátíte a po vedlejší silnici se dostanete přes osadu Nový Hrozňatov na návrší k hezkému nedávno opravenému poutnímu místu nad obcí Hrozňatov. Je tam Loreta, opodál kaple Božího hrobu, na kopec vede křížová cesta, která má asi 28 zastavení. Loreta je přístupná veřejnosti, ale poslední prohlídka je možná v 16 hodin. Z návrší je vidět v Hrozňatově starý hrad/zámek, ve kterém zemřel blahoslavený Hroznata.
Hrozňatovem jsme na delší dobu opustili osídlenou krajinu. Cyklotrasy – většinou bývalé lesní silničky Pohraniční stráže – nás povedou převážně zalesněným územím, které je tu a tam přerušeno loukami. Že tyto cesty vybudovali vojáci, je poznat zejména z toho, že většinou ignorují přirozený výškový profil krajiny, nejdou po vrstevnicích, ale směrově jakoby podle pravítka, jak to kdysi vojenští stratégové nakreslili do mapy. To znamená, že tyto cesty sice příliš často nezatáčejí, ale o to častěji stoupají nebo klesají. V běžné krajině by se kopec objel pohodlně obloukem po vrstevnici, tady vede silnička přímo nahoru do kopce a pak zase přímo dolů.
Oblast je nyní poměrně dobře turisticky zmapovaná a cyklotrasy jsou většinou značeny i v terénu. Nechybí zde ani síť turistických tras pro pěší. Během tří dnů můžete zastavit u desítek a desítek turistických informačních míst se směrovkami. Na tomto území je rozmístěno mnoho informačních tabulí, ze kterých se poutník dozví všechno podstatné o krajině, o jejím přírodním bohatství, historii a zaniklých obcích.
Těch zaniklých obcí a křížů, pomníků nebo jen plastových tabulek s nápisem, které po nich zůstaly, budete míjet několik desítek. Tato krajina byla v minulosti osídlena především německým obyvatelstvem. Po válce byli Němci odsunuti a Češi, kteří tu zůstali, se museli velice brzy odstěhovat také, když po roce 1948 začala vznikat železná opona, tedy ostře hlídaná hranice s velkou rozlohou veřejnosti zcela nepřístupného území podél hranice. Zmizely chalupy, rozpadly se zde kostely, zřítily se školy. Pro potomky lidí, kteří zde kdysi žili, je to dnes jistě bolestná vzpomínka. Bujná vegetace pozůstatky zaniklých obcí téměř zcela zahladila. Pro turistu nebo cyklistu, který si chce odpočinout v přírodě bez lidí, aut, štěkání psů, hřmotu sekaček, reklamy, skládek a komínů, je to však ideální místo, které se například uprostřed Moravy nenajde.
Na cyklotrasách v Českém lese se zpravidla dají po několika kilometrech nalézt u cesty jednoduché dřevěné přístřešky se dvěma lavicemi a stolem, které dávají poutníkovi určitou jistotu, že nezůstane za případné průtrže mračen vydán v pustině zcela napospas vodě či kroupám. Před největší nepohodou se pod těmito stříškami může alespoň částečně ukrýt.
Nemusíte mít obavy ani ze žízně. Tu a tam lze nalézt prameny s pitnou vodou. Nedaleko Hrozňatova se nacházíi i pramen minerální kyselky s obsahem oxidu uhličitého. A asi by se člověku nic nestalo, kdyby se tady někdy napil i z horského potůčku.
Při cestě Českým lesem příliš nespoléhejte na mobilní telefon a nepočítejte s tím, že budete mít například možnost zobrazovat si odrazy meteorologických radarů a sledovat, zdali se k vám nepřibližuje déšť. Vzdálenost civilizace byla v bývalém pohraničním pásmu tak dokonalá, že zde většinou nedosahoval signál sítě mobilních operátorůe. Občas se dá zachytit německá síť, jen tu a tam některý ze tří českých operátorů. Ale je tam řada míst, kde nezachytíte na mobilu síť vůbec žádnou a odkud nevytočíte ani linky SOS. S tím je třeba počítat.
Dyleň
Vrchol Dyleň se nachází se v nadmořské výšce 940 metrů. Stojí zde bývalá odposlouchávací a pozorovací věž Československé lidové armády. Byla postavena někdy v 60. letech a v pohraničí bylo takových objektů několik, včetně nejvyšší hory Českého lesa Čerchova. Vojáci zde vizuálně pozorovali, jestli do ČR neletí z Německa nějaké letadlo. Skupina radistů zachycovala signály z důmyslného anténního systému a odposlouchávalo se, o čem se baví vojáci a možná i obyčejní lidé za blízkou hranicí v Německu. Ve službě na věži byli v nepřetržitém provozu zařazeni i překladatelé. Vrchní část věže byla postavena bez jediného kovového prvku, jen se silonovými šrouby, aby kolem nich nevznikalo magnetické pole a aby funkce antén nebyla ničím rušena nebo stíněna. Podobná odposlouchávací zařízení ale měli na opačné straně hranice i Němci.
V období po roce 1989 armáda většinu těchto objektů opustila. Věž na vrcholu Havran je prý zdevastovaná. Věž na Dyleni patří soukromému subjektu. Slouží jako nosič nejrůznějších komerčních antén, vysílačů a převaděčů a je pro veřejnost nepřístupná. Kolem vrcholu proto zůstal až do dnešních časů dvojitý plot železné opony s ostnatými dráty.
Výstup na Dyleň je fyzicky poněkud vyčerpávající. Nahoru vede vojenská silnička „podle pravítka“, tedy se značným stoupáním. Nejspíš budete raději tlačit kolo pěšky. Ale pocity při dosažení takového vrcholu bývají příjemné. Doporučujeme obejít oplocenou část vrcholu kolem dokola. V jednom místě k je zde schránka s vrcholovou knihou. Poblíž zamčené brány do areálu věže je postaven solidní dřevěný přístřešek pro turisty, ve kterém by se ve spacích pytlích celkem pohodlně nocovalo.
Přenocování
Pokud vyjedete na tuto cyklotúru odpoledne z Chebu, budete kvečeru na Dyleni. Potom je otázka, kam se uložit na noc, protože v blízkosti Dyleně žádný penzion nenajdete. Možná bude nejlepší spokojit se pro první noc s nějakým turistickým přístřeškem buď přímo na Dyleni, nebo někde v nižších polohách a přespat v přírodě „pod širákem“. Pro tento případ je dobré mít s sebou spací pytel. Jako jednu z možností lze zmínit přístřešek Plánský můstek na křižovatce dvou lesních cest v nadmořské výšce kolem 700 metrů. V okolí je dostatek jehličnatého dřeva na případný ohníček. V blízkosti turistického přístřešku teče potůček, ve kterém se můžete umýt.
Úsek z Chebu po Plánský můstek je dlouhý asi 30 kilometrů. Když druhý den dokážete urazit asi padesát kilometrů, můžete přespat poněkud komfortněji v některém z penzionů v Rozvadově. Můžeme doporučit například penzion U Śilhů. Třetí den byste mohli ujet dalších 50 kilometrů až do Poběžovic. Z Poběžovic lze ještě večer odjet vlakem do Plzně, nebo se můžete ubytovat v Poběžovicích v hotelu Hubertus nebo ještě dříve v Rybníku či v Hoře Svatého Václava. Pojíst i ubytovat se můžete ještě dříve také například v penzionu Pleš.
Zajímavosti
Podél přímkových vojenských silniček je dodnes patrný ve směru ke státní hranici široký pás mladší vegetace. Ta mohla vyrůstat až po roce 1989, kdy zde byla zlikvidována železná opona, tvořená dvěma ploty s ostnatými dráty. Před Rozvadovem stojí pomník přestřižení železné opony ministry zahraničí Československa a Spolkové republiky Německo ze dne 23. prosince 1989. Na trase také narazíte na většinou opuštěné objekty kasáren bývalých rot Pohraniční stráže.
V těchto končinách (přibližně 17 kilometrů jihozápadně od Tachova) lze vystoupit také na vrchol Havran (894 m) se zbytky bývalé věže pozemního vojenského stanoviště radiového a radiotechnického průzkumu. Další vojenská věž stojí na vrcholu Velký zvon (862 m). Stanoviště Zvon je stále využíváno armádou a je nepřístupné. Kolem vrcholu je oplocení. Čas od času zde ale proběhne den otevřených dveří pro veřejnost.
Méně známá je skutečnost, že se v Českém lese nedaleko česko-německé hranice těžila uranová ruda. Do místa bývalého uranového dolu Dyleň se dostanete v blízkosti zaniklé obce Slatina. Uranová ruda se zde těžila od roku 1964 do roku 1991. Vytěžilo se zde asi 1 100 tun uranu, který se odvážel ke zpracování do chemické úpravny Mydlovary v jižních Čechách. Nyní je však tento prostor zcela rekultivován a již zarostlý zelení. Připomínají jej už jen osiřelé sloupy elektrického vedení, které k šachtě vedlo. Na sloupech již nejsou dráty.
Alespoň krátkou zastávku si zaslouží lovecký zámeček Kolowratů Diana nedaleko Rozvadova. Je obklopen anglickým parkem. V těsné blízkosti se nachází dřevěná kaple sv. Žofie.
Obnovený hřbitov s německými náhrobky a upravené základy kostela připomínají zaniklou obec Pleš (Ploss) v nadmořské výšce přes 700 metrů. V presbytáři nechybí ani obětní stůl. Asi se tam někdy slouží mše sv. Vrátka jsou otevřená, je to jeden z mála otevřených kostelů na západě Čech. Na Pleši je rozcestí, jedna cyklotrasa odtamtud vede asi kilometr na hranici a za ní do německé obce Friedrichshäng.
Mapa
V pohraniční oblasti Českého lesa existuje celá síť cyklotras, mezi kterými si můžete libovolně vybírat. Je připojen odkaz na jednu z mnoha možností. Trasa je zakreslena na serveru www.cykloserver.cz. Tato trasa byla dlouhá 130 kilometrů. Cyklista na ní postupně nastoupá úctyhodných asi 2 500 metrů převýšení.
VOJTĚCH CEKOTA, 1. 7. 2011