Svatý Josefe dělníku, oroduj za nás, kteří činíme z manuální práce trest.
V některých církevních kruzích se vytvořil zvláštní despekt k manuální práci a k povolání dělníka. Už se pozapomnělo, že i samotný Ježíš Kristus byl „dělnického“ původu, že nemalou část svého života pracoval rukama. Že i jeho pěstoun svatý Josef byl tesařem a že má koneckonců i v církevním kalendáři svůj svátek Josefa-dělníka (1. května). Že i lov ryb, kterému se věnovali apoštolové, měl k intelektuálské práci dost daleko.
Naproti tomu některé a vůbec ne ojedinělé články v církevním tisku představují manuální práci jako něco méněcenného a ponižujícího.
A tak se dozvídáme v životopisech a profilech náboženských aktivistů největší detaily o tom, jak působili jako novináři, vydavatelé a překladatelé, jako poradci biskupů, tajemníci či referenti církevních institucí. Celá dlouhá léta jejich života však autoři takových statí odbudou poznámkou, že dotyčný „pracoval jako dělník“, „vrátil se k dělnické profesi“ apod. Jako by vůbec nestálo za zmínku, kde přesně pracoval, jakou práci vykonával, jestli byl stavební dělník, posunovač na dráze, soustružník nebo šil boty. Prostě dotyčný byl nebo musel být dělníkem a to je vnímáno jako ponižující trest.
Manuální práce je v životě společnosti stále potřebná. Kdo by ji měl tedy vykonávat? Jenom nevěřící, ještě ubožejší zahraniční dělníci nebo lidé, které je třeba nějak potrestat? Nemělo by být naopak snahou křesťanů takovou práci, která vůbec není jednoduchá a která může vyčerpat životní síly člověka významněji než duševní práce s knížkami či s papíry a razítky někde v kanceláři, více oceňovat a více si vážit lidí, kteří ji vykonávají? A hovořit o dělnickém povolání s větší úctou? Jako o životním poslání lidí, kteří spolupracují na Božím stvořitelském díle vlastníma rukama? Neměla by být manuální práce také daleko lépe odměňována, než se stává zvykem dnes, kdy se vyšších platů domáhají za pomoci médií jen učitelé, lékaři a státní úředníci?
Možná že kdyby si církev už před více než sto lety mnohem víc vážila lidí, kteří si na svůj chléb vezdejší vydělávají manuální prací, vůbec nemuselo vzniknout revoluční dělnické hnutí ani dvě největší totality minulého století. A nikoho by pak ani nenapadlo trestat nějakého intelektuála či náboženského aktivistu tím, že ho přinutí dělnickou práci vykonávat.
Obávám se, že dnes jsme v podobné situaci. Společnost se neobyčejně rychle sociálně diferencuje. Jsou lidé, kteří poctivě pracují rukama celý den a dostávají za to tak nízkou mzdu, že trvale žijí v hmotné nouzi a nikdy se z ní už nemají šanci dostat. Je to pro ně trest za to, že měli chudé rodiče a mnoho sourozenců nebo že jim od Pána nebylo naděleno tolik intelektuálních schopností jako některým jiným?
VOJTĚCH CEKOTA