Velehrad – Pod tímto názvem uspořádalo Hnutí Křesťan a práce seminář, který se konal ve dnech 24. – 26. září 2010 v poutním domě Stojanov na Velehradě. Hnutí Křesťan a práce je občanským sdružením, které připravuje přednášky, školení a semináře k aktuálním problémům života společnosti z pohledu křesťanské etiky. Je rovněž kolektivním členem Moravskoslezské křesťanské akademie. Seminář na Velehradě se konal také s podporou EZA – Evropského centra pro zaměstnanecké otázky, které má sídlo v Německu.
Semináře na Velehradě se zúčastnilo více než 150 členů a hostů z několika evropských zemí (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Itálie a Maďarsko).
Bohatí lidé chtějí mít větší důchody
Tři dny naplněné přednáškami předních odborníků na sociální a penzijní problematiku a následnými diskusemi ukázaly, že téma důchodové reformy je nejen aktuální, ale že česká veřejnost je o něm v médiích nedostatečně a povrchně informována. Občané nemají možnost dozvědět se podstatné informace např. o záměrech tzv. Bezděkovy komise, a tak se v tichosti opět připravuje další „česká cesta“ vyvedení veřejných prostředků do soukromých penzijních společností, ve kterých se stanou soukromým kapitálem několika finančních skupin, které de facto ovládají ekonomiku naší země. Zvláště cenné byly v tomto ohledu přednášky prof. Ing. Jaroslava Vostatka z Vysoké školy finanční a správní v Praze a JUDr. Víta Samka, vedoucího právního oddělení ČMKOS. Prof. Vostatek poukázal na skutečnost, že už současný systém fungování soukromých penzijních fondů (podle zákona o penzijním připojištění se státní účastí z r. 1994) je nekalou konkurencí, protože je to státem dotovaný a tím zvýhodněný druh spoření (podobně jako stavební spoření). Nelze se divit, že v čele asociace penzijních fondů stojí Jiří Rusnok (politik s vazbami jak na pravicové, tak levicové strany, člen NERVu), který má velký zájem na tom, aby se vliv soukromých penzijních fondů v další fázi důchodové reformy posílil. JUDr. Vít Samek zdůraznil, že vše, co mohou soukromé penzijní fondy občanům nabídnout, je pouze RIZIKO. Penzijní připojištění je pouze neférovým kapitálovým produktem s podporou státu. Důvodem chystané reformy není skutečnost, že by stávající 1. pilíř důchodového systému nefungoval. Důvodem je to, že bohatí lidé chtějí mít větší důchody (princip solidarity se má nahradit principem „ekvivalence“). Sliby penzijních fondů o kapitálovém zhodnocení úspor mají stejnou váhu jako sázky v loterii a nedávná finanční krize ukázala i ve vyspělých demokratických zemích, jak ohrožené jsou tyto uložené prostředky.
Soukromé penzijní fondy mohou být vytunelovány
Prof. Luděk Rychetník z University Reading ve Velké Británii hovořil o dopadech finanční krize na anglické soukromé penzijní fondy. I když je zde spolehlivý právní stav a všeobecná důvěra ve finanční instituce, kolísání kapitálového trhu to nezabrání. Lze si snadno představit, jak člověk ukládající své prostředky do soukromých fondů, ve svých 55 letech zjistí, že vlivem několika ekonomických krizí a vlivem nepoctivosti několika „kapitalistů“ je ten „jeho“ penzijní fond najednou prázdný, vytunelovaný. Stát totiž ochranu těchto fondů nezajišťuje.
Prof. Vostatek dále hovořil o Panevropském penzijním systému (NDC), ve kterém vidí jisté řešení pro penzijní reformu. K tomuto systému se přidaly např. severské státy nebo Slovinsko a doporučuje ho i Světová banka. V něm jde o posílení vazby mezi zaplaceným pojistným a důchodem.
Následná diskuse ukázala, jak situace na trhu práce ovlivňuje mezigenerační vztahy, které jsou narušené, a v budoucnu bude mít velký vliv na postavení seniorů ve společnosti. „Milionáři nepracují, a chudáci na ně dřou,“ vyjádřil v lapidární zkratce situaci jeden z maďarských účastníků. Zmínil skutečnost, že mnoho zaměstnavatelů dnes raději zaměstnává pracovníky na „živnost“ a jiné formy dohod, aby za ně nemuseli odvádět sociální pojištění. Tím samozřejmě opět oslabují veřejné finance (tyto přístupy podporovala zejména Topolánkova vláda). Propast mezi chudými a bohatými se stále rozšiřuje.
Sociální situace se zhoršuje
Zkušenosti zahraničních hostů ukázaly, že sociální situace v mnoha dalších zemích se zhoršuje. Mnoho pracujících má stálé příjmy v té výši, která už jim neumožňuje překročit hranici chudoby. Lucia Schneiders-Adams z Německa hovořila o tom, že 20 % Němců pracuje za méně než 60 % průměrné mzdy. V Česku je toto číslo bohužel mnohem větší. Německý systém je nastavený tak, že funguje, pokud je dostatek práce a pracuje se dlouho. Proto dnešní důchodci v západních zemích mají relativně vysoké penze. To se ale v budoucnu změní, protože „doba prosperity“ skončila. Ve většině evropských zemích se proto provádějí reformy spočívající v tom, že se oddaluje věk odchodu do důchodu a prodlužuje doba pojištění. To ale nelze dělat lineárním způsobem, protože i když se lidský věk prodlužuje, klesá výkonnost, zvyšuje se nemocnost a sociální závislost.
Italský systém zase umožňuje, že zaměstnancům se strhává určité procento mzdy a po odchodu z práce je jim výsledná suma vrácena jakožto „výsluha“. Navíc zde seniory podporují systémem dávek (příspěvky na bydlení, pozůstalostní penze, veřejná doprava je pro ně zdarma apod.).
O postavení seniorů v české společnosti hovořila doc. Ing. Lidmila Němcová. Kvalita života ve stáří by se neměla poměřovat jen ekonomicky, ale měla by se opírat o hodnoty jako je bezpečí, zdraví, moudrost, vyrovnanost v pohledu na vlastní život, předávání zkušeností mladším v rodinách, církvi, ve společnosti. Nejcennější je pak modlitba seniorů za druhé. Konkrétní příklady zapojení seniorů do života v obci přednesli pak zástupci Sdružení křesťanských seniorů, pěkné příklady jsou v např. v obcích Boleradice nebo Podolí u Uherského Hradiště, kde senioři vyrábějí pletené oblečky a posílají je na Ukrajinu či do rozvojových zemí.
V diskusi se hovořilo i o demografii. Zástupce KDU-ČSL a YMCA zdůraznil potřebu pro-rodinné politiky. Tu si ale nelze představit tak, že by byli „trestáni“ bezdětní manželé (každé páté manželství se v současné době potýká s problémem neplodnosti) nějakými zvýšenými daňovými odvody.
V závěru velmi precizně formuloval možná východiska prof. Ing. Lubomír Mlčoch. Odkázal na sociální nauku církve, jak byla formulována i v nedávné encyklice Caritas in Veritate. Ekonomie se dnes pokládá za nové náboženství, kdy pojmy jako ráj a věčný život nahradil zisk a hromadění majetku. Dokonce i mnozí členové církví přestávají jednat a uvažovat s perspektivou věčnosti a s vědomím pomíjivosti lidského života na zemi. „Pro nebe se nelze pojistit. Proto má člověk žít tak, jako by každý den byl jeho posledním.“ Odolat pokušení moci a peněz je stále těžší. Přesto má být na prvním místě člověk a jeho lidské kvality, láska, pravda a obecné dobro. Jak řekl na Velehradě pohřbený A. C. Stojan: „Mám jen to, co jsem rozdal.“
Křesťané proti závěrům a návrhům Bezděkovy komise
Účastníci semináře přijali na závěr společnou deklaraci, v níž se mimo jiné vyslovují proti závěrům a návrhům Bezděkovy komise, tedy proti privatizaci penzijního systému. Jako základ penzijního systému požadují 2 oddělené veřejné pilíře, z nichž první bude zásluhový a odvozen z příjmů zaměstnance, druhý bude solidární a bude financován z rozpočtu a daní. Státní dotace pro soukromé penzijní připojištění by pak podle deklarace měly skončit a být využity spíše k podpoře rodin.
Plné znění deklarace bude zveřejněno na internetových stránkách Hnutí Křesťan a práce www.hkap.cz.
PETR CEKOTA