Stačí, když k jakémukoli lidskému počínání přidáte nálepku „sport“ (ale někdy také umění či třeba folklor), a můžete se s těmito aktivitami zadarmo dostávat do médií a zřejmě i na církevní půdu. Nikoho už pak nenapadne zkoumat, jestli je takové počínání bezpečné, morální, spravedlivé, ohleduplné k životnímu prostředí, krajině či druhým lidem. Kdo by si dovolil pochybovat o sportu.
Znovu jsem si to uvědomil, když jsem se v časopise Život farností začetl do článku Rally beseda (ŽF 8/2010). Na besedě v salesiánském středisku mládeže padaly i dotazy: „Kolik jsi toho rozbil za jednu sezonu?“ Závodník Daniel Landa na to odpovídá: „Na Rallye Šumava jsem to trefil ve 150 km/h hlavou o strom.“ Na spolujezdce Jaroslava Nováka se snesly dotazy o jeho strachu a samozřejmě také o bourání. Také jezdec Vladimír Barvík dostal oblíbenou otázku všech fanoušků: „Kde a kdy jste se nejvíc vybourali?“ Barvík pak hovoří o sražené srně a říká, že „odstoupila“…
Je to lepší zabít se při závodě rallye (ať už jako jezdec nebo divák) než při předávkování drogami? Je riskantní jízda závodním autem, když nepoužíváte dopravní prostředek pro to, abyste se dostali z místa na místo, ale jen proto, abyste si zvýšili hladinu adrenalinu v krvi a nějak se odreagovali, menším prohřeškem proti úctě k životu než kupříkladu vzpomenuté experimentování s marihuanou či pervitinem, u nichž se ještě sportovní nálepka neprosadila?
Nejsem církevní profesionál, aby mi příslušelo rozebírat, co znamená přikázání Nezabiješ, co je to riskování, proč by člověk neměl bez vážného důvodu vydávat život v nebezpečí, nebo co to znamená, jak se dříve říkalo, opovážlivě spoléhat na milosrdenství Boží. Možná by mi řekli, že stačí mít dobrý úmysl.
Napadl mne jen jeden způsob, jak by se z toho dalo možná vyklouznout: nahradit bezduché komerční reklamy na závodních vozech velkými nápisy „Miluji Ježíše“ nebo „Svatý Done Bosko, oroduj za nás“. A ještě pověsit růženec na zpětné zrcátko a pokropit auto svěcenou vodou. Potom jistě, ani když narazíte ve stopadesátikilometrové rychlosti hlavou do zdi nebo autem do diváků, se nemůže nic zlého stát.
VOJTĚCH CEKOTA, 19. 4. 2010