Víte, která místa v kostelních lavicích jsou vyhrazena pro anděly? Ta uprostřed. Určitě to předpokládají farníci, kteří tvrdošíjně obsazují ze všeho nejdříve obě krajní pozice. Zůstávají-li uprostřed takové lavice tři čtyři volná místa, ti na kraji mají nepochybně za to, že další farníci, kteří by si sem chtěli sednout, přilétnou jako andělé nad jejich hlavami a tiše dosednou shůry. A že stejným způsobem na konci mše svaté také odletí.
Jelikož mi ještě nenarostla křídla, nezbývá mi v takovém případě než oslovovat ony krajníky bez ohledu na jejich věk, zdravotní stav a stupeň usebrání a zdvořile je prosit, aby mne pustili dál. Jsou to někdy staří lidé, kteří už by si zasloužili mít v kostelní lavici trochu klidu, ale když ono to s těmi křídly tak rychle nejde. A stát celou mši svatou jen proto, že se někdo zamiloval do místa na okraji lavice, se mi také nechce.
Nemohu přijít například na nedělní „desátou“ mši svatou do zlínského kostela sv. Filipa a Jakuba dříve než v 9.55 hodin, protože mi tak přijíždí trolejbus. A někdy se musím na konci bohoslužby zvednout hned po požehnání a kvůli jízdnímu řádu MHD si nemohu dovolit počkat až na odzpívání všech slok písně. A tak se musí kvůli mně důchodce na okraji lavice zvednout zpravidla hned třikrát: před začátkem mše svaté, v době svatého přijímání a na konci. Chápu, že je to nepraktické. Ale dokud budou někteří lidé obsazovat kostelní lavice od kraje místo od středu, tak to asi jinak nepůjde.
Vojtěch Cekota, 22. 2. 2009